Od roku 1645 se datuje éra evropských obchodních společností. Tehdejší sultán Imáduddín I. požádal o ochranu proti útokům Portugalců nizozemského guvernéra na Cejlonu.

Nizozemská Východoindická společnost postupně proměnila Maledivy ve svou sféru vlivu hlavně s cílem zajistit bezpečnost obchodních cest mezi Východem a Západem, zatímco do vnitřní správy sultanátu a jeho vztahů se sousedy prakticky nezasahovala.

Nepomohla Maledivám ani když byly přepadeny piráty z Malabáru v r. 1752, kteří odvlekli sultána a na čas se zmocnili vlády. O rok později se domorodcům zdařil převrat, část cizinců pobili a zbytek z ostrovů uprchl. Jejich nájezdy však neustávaly a tak zastupující sultán požádal o pomoc francouzského guvernéra držav v Puduččéri. Ten vyslal válečnou eskadru, která piráty rozdrtila, za což dostala povolení k umístění nevelké posádky v Mále. Francouzští vojáci si však svým chováním znepřátelili domorodce a kolem r. 1760 byli nuceni Maledivy opustit.

Již v r. 1711 se pokusili intervenovat na Maledivách Britové. Ovládnout souostroví se jim podařilo až po roce 1796, kdy vytlačili své nizozemské konkurenty z Cejlonu. Ostrov přeměnili ve svou korunní kolonii a pod svůj vliv zahrnuli i maledivský sultanát. V r. 1887 vypuklo v zemi masové protivládní povstání, neboť domorodci trpěly pod krutovládou sultánů. Ve snaze zajistit si britskou podporu, uzavřel sultán s Brity smlouvu, v níž uznal svrchovanost britské koruny.

Tím se Maledivy staly součástí britského impéria, do vyhlášení cejlonské nezávislosti v r. 1948 administrativně přičleněnou ke kolonii Cejlon, a toto uspořádání se v podstatě udrželo a do r. 1965, kdy země získala na Británii nezávislost.

Absolutistická vláda sultánů trvala až do r. 1932, kdy dal sultán Iskandar III. vyhlásit první ústavu země, která se tak stala konstituční monarchií. Byla přijata řada reformních opatření, jejichž cílem bylo zlepšit životní podmínky na ostrovech a zvýšení příjmů státní pokladny. Ne všechna opatření se setkala se souhlasem obyvatel, kteří několikrát demonstrovali a ke klidu nepřispěla ani válečná situace a nedostatek všeho. Až po r. 1952 bylo vypsáno lidové referendum o zrušení sultanátu a nastolení republikánského zřízení.

Flickr (Борис Болелов, Ahmed Mahin Fayaz, Daniel Pozo)